Lavočkin La-7
Lavočkin La-7
Lavočkin La-7 | |
---|---|
Lavočkin La-7 | |
Typ: | stíhač |
Výrobce: | Lavočkin |
Konstruktér: | Semjon Lavočkin |
První let: | listopad 1943 |
Zaveden: | jaro 1944 |
Hlavní uživatel: | Sovětský svaz Československo, Rumunsko |
Vyrobeno: | 5 753 ks |
Varianty: | La-7UTI (cvičná verze) |
Lavočkin La-7 (Лавочкин Ла-7) byl sovětský stíhací letoun zkonstruovaný a používaný během druhé světové války. Jednalo se o vylepšený typ Lavočkin La-5 a zároveň o posledního člena rodiny letounů odvozených od LaGG-1 z roku 1938.
Když se v roce 1943 stal La-5 hlavním stíhacím typem sovětského letectva, cítil jak jeho tvůrce Semjon Lavočkin, tak inženýři v CAGI (Ústřední aerohydrodynamický institut), že ještě lze výkony letounu vylepšit. Původní LaGG-1 byl totiž navrhován v době, kdy bylo nutné šetřit se strategickými materiály jako byly různé kovové slitiny, a proto byl skoro celý postaven z překližky. Tento konstrukční materiál poté „zdědily“ všichni jeho následovníci až po La-5. V roce 1943 ale již byla jiná situace, nedostatek strategických materiálů nehrozil, a tak Lavočkin začal nahrazovat velké části konstrukce letounu kovovými slitinami. Byly rovněž provedeny různé menší aerodynamické úpravy, které také přispěly ke zvýšení výkonů. Výsledný prototyp, v konstrukční kanceláři označovaný La-120, poprvé vzlétl v listopadu a poté byl urychleně zaveden do výroby. Ve službě se začal objevovat od jara 1944.
Na konci války se La-7 těšil vynikající pověsti a bojovými úspěchy. Na La-7 létala dvě nejúspěšnější sovětská letecká esa. Obrat o 360° zabral pouze 19 až 21 sekund. Letoun byl rovněž používán jako testovací platforma pro nové pohonné systémy, včetně do zádě montovaného raketového motoru na kapalné pohonné látky (La-7R), dvou pulzačních motorů pod křídly (La-7D) a dvou ramjetů opět pod křídly (La-7S). Žádná z těchto možností se ale nejevila jako perspektivní ve srovnání s technologií proudových motorů.
La-7 byl jediný sovětský letoun, který si na své konto připsal sestřel německého Messerschmittu Me 262, a to 15. února 1945 nad Německem (pilotem byl Ivan Nikitovič Kožedub).
Celkem bylo vyrobeno 5 753 kusů La-7, včetně cvičné verze La-7UTI. Letouny, které zústaly ve službě i po skončení války, dostaly od NATO kódové označení Fin. Následující typ La-9 byl i přes vnější podobnost zcela novou konstrukcí.
Uživatelé
Specifikace (La-7)
Technické údaje
- Posádka: 1 (pilot)
- Délka: 8,60 m
- Rozpětí: 9,80 m
- Výška: 2,54 m
- Plocha křídel: 17,5 m²
- Prázdná hmotnost: 2 638 kg
- Vzletová hmotnost : 3 265 kg
- Maximální vzletová hmotnost: 3 400 kg
- Pohonná jednotka: 1x vzduchem chlazený, 14-válcový dvouhvězdicový motor Švecov AŠ-82FN
- Výkon pohonné jednotky: 1 380 kW (1 850 k)
Výkony
- Maximální rychlost: 680 km/h
- Dolet: 990 km
- Dostup: 9 500 m
- Stoupavost: 18,3 m/s
- Plošné zatížení: 187 kg/m²
- Poměr výkon/hmotnost: 420 W/kg
Výzbroj
- 2-3x kanón ŠVAK ráže 20 mm
- až 200 kg bomb